Seminární práce Postavení seniorů v dnešní společnosti

 Seminární práce Postavení seniorů v dnešní společnosti

Nejsme nesmrtelní a nikdo z nás nemůže zastavit čas. Stárneme všichni, i když se hranice, kterou vnímáme jako stáří, neustále posunuje. A stejně. Bojíme se stáří. Bojíme se smrti. Stáří není krásné. Skvělé pro plastické chirurgy a kosmetický průmysl, který nás ze všech stran nabádá, že na naší tváři nesmí být vidět žádná vráska. Posunuje touha po nesmrtelnosti naše hranice vnímání toho, co je stáří? „Je děsně nespravedlivé žít tak krátce,…člověk potřebuje víc času, aby žil.“(Čapek, Věc Makropulos, 1941).  Ideál mládí, který na nás útočí, zhoršuje postavení seniorů ve společnosti (Haškovcová, 2009).

Kdo je senior[1]? Srovnáváme-li dnešní věkovou skupinu, vidíme diametrální posun v pohledu na to, koho označíme jako seniora. Dnešní senior je jiný než senioři předchozích generací. Doba se zrychlila. S prodloužením délky života, se změnou životního stylu se nutně změnili i senioři a pohled na ně. Už jenom věk, ve kterém označujeme člověka za seniora, se změnil. Podle Haškovcové představují rané stáří mladší senioři ve věku 60-74 let. Jestliže Jaroslava Vrchlického oslovovali v jeho padesáti letech „kmete“, babička Boženy Němcové, která se stala díky brilantnímu popisu autorky i díky filmovému zpracování pro celé generace symbolem moudrého a laskavého stáří, symbolem životních zkušeností a životní moudrosti, kterou sebou přináší sklonek života, měla padesát pět let. Zkuste oslovit dnešního padesátníka: „kmete“.

 

seminarka-senior seminarka-senior2 seminarka-senior3
Příspěvek byl publikován v rubrice Seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.