Seminární práce – Parafráze a výtah

V parafrázi, na rozdíl od citátu, se převzatý text zdroje (dokumentu) uvádí vlastnými slovy autora písemné práce a nedává se do uvozovek. Parafráze se používá na zjednodušení nebo  srozumitelnější vyložení použitého zdroje při zachování jeho původního obsahu. Může se tedy stát, že parafráze je někdy delší jak převzatý (původní) text, nesmí však obsahovat vlastní myšlenky autora písemné práce.

Metoda parafráze je metoda příjmení + rok + strana v závorce na konci parafráze/věty. Pokud parafrázujeme hned po sobě toho stejného autora a ten stejný dokument, neuvádíme na konci věty do závorky celé jméno a rok vydání, ale jen slovo Tamtéž a stranu, ze které bylo parafrázováno. Pokud v textu parafrázy uvedeme jméno parafrázovaného autora, do závorky na konci věty už jeho jméno psát není třeba. Stačí rok+ strana.

Na konci parafrázy/ věty se do závorky vpíše jméno autora a rok vydání/uveřejnění, stejně jako při citátu. V případě neexistence roku vpisujeme slovo datum neznámy.

Výtah je krátké shrnutí převzatého textu, zdroje (dokumentu), které obsahuje jen jeho hlavní myšlenky. Nepodstatné detaily, upřesňující myšlenky se vynechávají. Výtah reprezentuje zhruba 25% originální práce. Ani do výtahu není možné přidávat vlastní názory autora písemné práce.

Častou chybou, která se vyskytuje při odborných textech, je neschopnost čtenáře rozlíšit parafrázovaný text od vlastních myšlenek autora. Parafrázi je třeba chápat jako konstrukci skládajíci se ze stereotypní fráze (Jako uvádí…, Podle…, YX důvodů…) a z odkazu na konci věty (příjmení, rok/datum neznámý, strana). Pokud pokračuje text parafrázováním toho stejného autora, není třeba se bát použít další stereotypní konstrukci (Jako dále uvádí…, XZ taktéž tvrdí…., atd).

Příspěvek byl publikován v rubrice Seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.