Seminární práce Mezinárodní humanitární právo

Seminární práce Mezinárodní humanitární právo je nejprve zaměřena na objasnění pojmu humanitárního práva, pravidla humanitárního práva, dále je popsána historie Ukrajiny, součastná situace na Ukrajině a pomoc Evropské unie a ostatních států.
Humanitární pomoc bývá označována jako pomoc emergentní. Je krizová, rychlá, se zaměřením na zmírnění lidských útrap, zachraňování životů a obnovy lidské důstojnosti. Poskytování humanitární pomoci se odvíjí potřeb postiženého státu a naléhavosti situace.
Humanitární obnova a pomoc je obvykle krátkodobá, bývá poskytována na dobu, dokud není postižená oblast nebo země schopna alespoň z větší části fungovat samostatně. Při humanitární pomoci se řeší otázky mající charakter zdraví, přežití, přístřeší, zajištění základní hygieny, psychologické pomoci, péče o děti a zajištění provizorní obnovy školství.

1 Mezinárodní humanitární právo
Jedná se o soubor norem, které upravují jak vést válečný konflikt s cílem snížení utrpení a omezení materiálních škod či jiných negativních dopadů, které tyto válečné konflikty způsobují.
Mezinárodní humanitární právo je pojem, který je používán od 40.let, kdy jej zavedl Jean Pictet. Dříve byl používán název právo ozbrojených konfliktů či válečné právo a byla tak označována pouze oblast ženevského práva.
Základní cíl mezinárodního humanitárního práva je tzv. humanizace války- snížení negativních dopadů válečných konfliktů, snadnější návrat k míru –
• Ochrana osob vyřazených z boje nebo osob, které se boje neúčastní
• Omezování prostředků a způsobů vedení boje
• Účinnost vedení vojenských operací však nesnižuje
• Snaha o humanitární omezení válečného konfliktu by mělo zůstat realistické, díky tomu se navyšuje naděje na dodržování mezinárodního humanitárního práva. Je důležité udělat kompromis mezi vojenskou nezbytností a požadavky lidskosti
1.1 Hlavní pravidla mezinárodního humanitárního práva
1. V konfliktu musí strany rozlišovat civilní obyvatelstvo a kombatanty (příslušníky ozbrojených složek) k ušetření civilního obyvatelstva a jeho majetku. Jednotliví civilisté ani civilní obyvatelstvo se nesmí stát terčem útoků, ten lze vést jen proti vojenským cílům
2. Lidé, kteří se přímo neúčastní vojenských akcí či se jich již neúčastní, musí mít právo na respektování svého života i morální a fyzické integrity. Musí být chráněni za všech okolností a musí být s nimi zacházeno lidsky.
3. Je nepřípustné zranit či zabít protivníka, který se boje již neúčastní nebo vzdává
4. Je zakázáno využívat takových prostředků a způsobů vedení války, které by způsobovali zbytečné ztráty či nepřiměřené strádání
5. Ta strana konfliktu, která má v moci raněné a nemocné ( kteří musí být sbírání) je povinna se o ně postarat. Veškerý zdravotnický personál, zdravotnické zařízení a vybavení musí být ušetřeny a je nutné respektovat ochranný znak, kterým je červený kříž a červený půlměsíc

6. Civilisté a kombatanti, kteří se ocitnou v zajetí, mají právo na respektování svého života. Musí být chránění proti násilnému jednání, mají právo na výměnu zpráv s rodinnou a na obdržení pomoci

7. Každý má právo na poskytnutí procesní záruky a nikdo nesmí být obviněn ze skutků, které nespáchal. Nepřípustné je fyzické a duševní týrání[1]

Příspěvek byl publikován v rubrice Seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.