Jak psát seminární práci

Zpracovat seminární práci po formální stránce se může na první pohled zdát komplikované, avšak v dnešní době by to neměl být pro běžného studenta vysoké školy žádný problém.

Skutečný problém často přichází, když jde o obsahovou stránku práce. Však to znáte: O čem mám psát? Jak začít? Kde hledat? Co mám vlastně hledat?… Nejjednoduší je samozřejmě využít naše služby a nechat si vyhotovit kvalitní podklady pro seminární práci. Ale co za tím vlastně všechno je? Jak to  ostatní vlastně dělají?

Obyčejně Vám někdo zadá objem textu (počet stran), který je třeba naplnit. Někdy ho můžete překročit, jindy je ho třeba přesně dodržet.

Nejprve je třeba si sehnat všechno, co se o dané tématice či problematice psalo. Třeba jít do knihovny a na internet. Co nenajdete v knihovně, najdete většinou na netu, a naopak. Následně  je třeba  si přečíst všechny tyto zdroje nastudovat,  pochopit téma. Doporučuje se vybrat si známých, důvěryhodných autorů. V žádné práci nesmí totiž chybět důvěryhodné prameny, ze kterých vycházíte. V dnešní internetové době není problém se k nim dostat. Co se však počítá, jsou právě klasické knihy z knihovny. Se zdroji umí pomoc i vyučující.

Vyhýbat se raději  stránkam jako Wikipedie a pod., spíše se zaměřit na odborné stránky.

Následně když máme zdroje a víme, o čem vlastně budeme psat, sestavíme si osnovu. Seminární práce se většnou skládá z 2-3 kapitol. Je dobré začít úvodem do problematiky, všeobecnými informacemi, definicemi pojmů a pod. Poté je třeba se věnovat už jen samotnému tématu. Je velmi důležité  držet se zadaného či zvoleného tématu. Analyzovat jednotlivé poznatky jiných autorů, porovnávat jednotlivé názory a vyslovovat svoje názory a závěry. Není třeba to přehánět se snahou přesvědčit čtenáře o své pravdě, zejména,pokud se líši od toho, co zjistili a napsali renomovaní odborníci.

Na závěr už jen stačí shrnout, co jsme zjistili, na co jsme přišli, či jsme splnili cíl naší práce… Potom si to aspoň třikrát po sobě přečtěte, poopravujte gramatické a stylistické chyby a můžete se pustit do formální úpravy. Při psaní nezapomeňte už průběžně označovať všechnny zdroje, aby jste na to potom nezapomněli.

A ješte jedna rada – v průběhu psaní neřešte formu, nehrajte se s písmem, okraji, řádkováním, odstavením, číslovaním… to všechno má čas. Je třeba to dělat na konci, kdy je práce celá napsaná.

No a na závěr poslední věc: práce napsaná, forma upravená – ještě jednou si to celé přečtěte!!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.