Hypotéza a řešení problému

Soubor informací, které student získá a zpracuje, je podkladem pro fázi syntetickou, ve které problém řeší a tvoří závěry.Nejprve je nutné si uvědomit, zda jde o jednoduchý, nebo složitý problém.

Ve většině případů se student bude zabývat řešením jednoho složitého problému, který je charakterizován
− množstvím dílčích problémů,
− množstvím informací, které jsou potřebné k řešení dílčích problémů,
− množstvím vztahů, které je potřeba analyzovat.

Hypotéza je domněnka, která slouží jako pomocný důkazní prostředek zatím neprokázaného vědeckého poznatku, nebo v dané souvislosti spíše „představa o řešení daného problému“.

Složitý problém rozložíme do dílčích problémů
Z charakteristiky složitého problému vyplývá, že jej nemůžeme řešit najednou jako celek, ale musíme jej rozložit do dílčích problémů, které řešíme. Teprve potom se vracíme do úrovně složitého problému jako celku a zpracováváme souhrnné řešení.
Někdy je třeba odlišit hlavní problém a vedlejší problémy a uvědomit si, co s hlavním problémem souvisí pouze okrajově nebo co s ním nesouvisí vůbec. Z vedlejších problémů se zaměřujeme pouze na nejdůležitější problémy a jenom v těch oblastech, kde se s hlavními problémy překrývají.
Na počátku řešení problému nemáme vždy k dispozici všechny potřebné informace, proto je vytváření informační základny nepřetržitým procesem, a to i ve fázi řešení problému. Přesto se však v některých případech nepodaří získat všechny informace související s problémem.

Rozmanitost ekonomické reality zpravidla vylučuje získání všech potřebných informací. To však nesmí vést k odmítání řešení problému ani k jeho spekulativnímu řešení.
Řešení problému je vždy tvůrčím procesem; proto volba metod pro zpracování diplomové práce závisí nejen na cíli práce a charakteru zkoumaného problému1, ale především na tvůrčím přístupu studenta

zdroj: M. Synek,H. Sedláčková,H. Vávrová
Příspěvek byl publikován v rubrice Bakalářská práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.